|
Historie
rozhlasového vysílání Počátky
bezdrátového přenosu v Českých zemích První
pokusy s radiotelefonií a radiotelegrafií se u nás uskutečnily už před
první světovou válkou. Radiotelegrafie
byla na našem území poprvé veřejně předvedena v roce 1908 v rámci
Obchodní a průmyslové výstavy
v Praze. Jiskrová
stanice instalovaná firmou Telefunken pracovala
s obdobnou stanicí, která byla umístěna na návrší u Karlových
Varů. Předvádění
se těšilo velikému zájmu, i když se pouze rozsvěcovaly žárovky v rytmu „Morseovky“.
Dorozumění obou stanic bylo však velmi obtížné, neboť pražská stanice
umístěná přímo na výstavišti v údolí Vltavy, ač z Karlových Varů
přijímala velmi dobře, sama byla ve Varech slyšitelná velmi špatně. To
bylo jediné oficielní předvedení bezdrátové techniky před válkou.
Rakousko-Uherská vláda se snažila ze všech sil potlačovat a dusit velmi
značný zájem o tento nový telekomunikační prostředek. Od této zásady
nebylo upuštěno ani při posuzování vědeckých a experimentálních prací prováděných
již od roku 1894 v laboratoři vysoké školy technické v Praze. Obava
rakouských vládních kruhů, že by to mohli Češi někdy
využít ve svůj prospěch panovala i za 1. světové
války. Vojenská správa se při zřizování radiostanic vyhýbala zemím
koruny české. Svoji zásadu vykonala rakouská vláda tak dokonale, že během
převratu byla na celém území republiky byla jen jedna již tehdy zastaralá vysílací vojenská
stanice o malém dosahu v Moravské Ostravě a jedna přijímací souprava na
letišti v Chebu. Obnovený československý stát byl takřka bez spojení
s cizinou... Jedním
z hlavních úkolů po válce bylo proto vybudovat urychleně komunikační síť, jež
by zajistila rychlé a spolehlivé spojení se světem. Ukázalo se, že zastaralé
a válkou narušené zařízení musí být nahrazeno takovým komunikačním
prostředkem, který by nebyl vázán jen na telefonní, respektive kabelové
sítě. Nutnost rychlého a přímého spojení zejména se západní Evropou
přinutila několik nadšenců pod vedením profesora Ing. Ludvíka Šimka
k sestavení radiotelegrafní jiskrový vysílač o výkonu 5 kW, ale skutečný
výkon, kterým se vysílalo "on air" byl
jen asi 2,5 kW. Jako anténní věž posloužila Petřínská rozhledna. Stanice
pracovala dobře, o tom vypovídá, že již koncem roku 1918 bylo dosáhnuto
oboustranné spojení s Paříží. Stanice sloužila především k vysílání a
přijímání tajných depeší ministerstva zahraničí. Na jaře roku 1919 bylo
vysílací zařízení přestěhováno ze sklepa rozhledny do objektu vozatajského
praporu za Hladovou zdí, vysílač byl také vybaven novou anténou pro příjem a
vysílání zpráv... Toto
zařízení umožnilo, aby se v roce 1919 uskutečnilo na petřínské stanici první
radiotelefonické vysílání. Poměrně málo výkonná francouzská vysílačka byla
nahrazena elektronkovou firmy Telefunken o výkonu
10 kW, jež byla uvedena do provozu v červenci 1920 a ihned navázala velmi
kvalitní spojení s Paříží, Moskvou a Římem... Tato
první československá, jakož i všechny brzy postavení radiotelegrafní stanice
podléhaly vojenské správě, která v roce 1920 pochopila důležitost rádiového
spojení pro obnovený stát a podle finanční situace se snažila vybudovat
vlastní radiotelegrafní síť a dílny. Za rychle se měnících technických
okolností přestala mít radiotelegrafie význam jen pro vojenství, stala se
také součástí dopravy. S
Petřínskou stanicí byl také uskutečněn i druhý pokus o vysílání slova a
hudby, to byl hodinový pořad k oslavě druhého výročí samostatné
Československé republiky 28. října 1920. V listopadu 1920 rozhodla
ministerské rada, že celá radiotelegrafie spadne pod ministerstvo pošt a
telegrafů. V roce
1921 byla započata stavba „první vysílací stanice poštovní a telegrafní
správy“. Zkušební provoz zahájila již 12. ledna 1922. Byla to lampová stanice
od Berlínského výrobce E.Huth s výkonem 250 W,
byla umístěna v Moravské ulici na Královských Vinohradech, spolu se
stanicí přijímací. Druhou
československou vysílací stanicí byla stanice Komárov
u Brna o výkonu 1 kW, jenž byla také výrobkem firmy E.Huth. Stanice byla zpočátku umístěna
v samostatné provizorní dřevěné budově a její anténa byla zavěšena na
dvou 60 m vysokých železných tyčích. Zkušební vysílání zahájila dne 18.ledna 1922 a již koncem února téhož roku pracovala
pravidelně s Prahou a Římem. Třetí
poštovní radiotelegrafní stanicí byla jiskrová stanice o výkonu 5 kW,
instalovaná v budově poštovního úřadu Smíchov 1. Tato stanice byla
později zrušena, protože se ukázalo, že je její poloha velmi nevyhovující.
Zahájen byl také provoz z legendárního vysílače ve Kbelích
u Prahy, jež vysílala od listopadu 1922.
Z propagačních důvodů byla v červenci roku 1922 zřízena
příležitostně na libereckém veletrhu přijímací a vysílací stanice. Další
stanice následovali již rychle za sebou a v době, kdy československý
rozhlas vznikal, měla poštovní s práva k dispozici stanice:
Pod
dojmem rozvoje radiofonie v zahraničí a pod tlakem radioamatérů a žadatelů o
povolení rozhlasového vysílání přistoupilo na jaře roku 1923 ministerstvo
pošt a telegrafů k vytvoření jakéhosi legislativního základu pro rozhlasovou
činnost. První obecnou právní normou byl zákon o telegrafech ze dne 23.
března 1923, který stanovil, že provozování radiofonie je výsostným právem
státu. Soukromé společnosti mohly podle tohoto zákona obdržet koncesi k
vysílání, jen pod přísnou kontrolou. Komerční zájmy měla třeba
podnikatelská skupina sdružená kolem továrny na výrobu rozhlasových přijímačů
Radioslavia. Na jaře roku 1923 byly tedy u nás
vytvořeny základní podmínky k zahájení pravidelného rozhlasového
vysílání. Zahájení
pravidelného rozhlasového vysílání proběhlo 18. května 1923 ve 20 hodin a 15
minut rozhlasovým hlášením "Haló, haló, zde vysílací stanice ve Kbelích u Prahy...". Cesta
ke "skautskému stanu" ve Kbelích nebyla
jednoduchá a první průkopníci rozhlasového vysílání museli překonat řadu
překážek, především velikou vzdálenost od centra a špatné napojení na MHD.
Počátky rozhlasu u nás byly neobyčejně složité. Kbelská stanice nebyla totiž
k takovémuto každodennímu vysílání vůbec vhodná! Byla daleko od
kulturního dění v Praze, navíc byla stavěná pro vysílání meteorologických
zpráv pro leteckou službu, a vysílat z ní mluvené slovo šlo pouze po
připojení zvláštního obvodu, i přes technickou úpravu ale byl poslech rušen velmi
nepříjemným trvalým tónem o 500 Hz, tato závada byla odstraněna až v
listopadu 1924, kdy byl vysílač rekonstruován. V
únoru 1925 přebral úlohu kbelské stanice nový vysílač určený jen pro
rozhlasové vysílání v Praze - Strašnicích.
Zdroj: kniha Prvních deset let
československého rozhlasu (uspořádala A.J.Patzaková,
Praha 1935, náklad Radiojurnalu.) |
© Jakub Karásek, říjen 2020, kubajz.karasek@gmail.com