iradio - vysílač Klínovec

Fotografie:    foto: (c) Jakub Karásek, 2015

Historie: 

Jako mohutný klín vražený mezi táhlý hřbet Krušných hor vyčnívá Klínovec - hora které velká část západních a severozápadních Čech vděčí za televizní a rozhlasový signál...

Krušné hory tvoří jednu ze tří částí naší přírodní hranice s Německem. Prvním je Šumava, za kterou je úzká kotlina, na kterou navazuje Český les, ten „umírá“ až u Mariánských Lázní  vrchem Dyleň, následuje další kotlina, kde najdete třeba Cheb nebo Františkovy Lázně, a potom se z ničeho nic zvedá souvislý pás hor, táhnoucí se daleko na sever...

Život v Krušných horách byl dříve, a ještě i dnes někdy je, krušnější a těžší, než třeba na Šumavě nebo i samotných Krkonoších.

Krušné hory jsou krásné, a příroda může být ráda, že se jim většina turistů stále vyhýbá – v lidech totiž stále přetrvává pověst zničených lesů, špinavého vzduchu, neznačených cest, nekonečných bažin a také uranových dolů, což dnes už většinou není pravda...

Ale jak se v jednom z českých filmů o básnících praví: „Všude žijí lidé,“ navíc Krušné hory jsou co by kamenem dohodil od takových měst, jako jsou třeba Sokolov, Chomutov nebo i samotné světoznámé Karlovy Vary. Krušné hory svírají v jednom ze svých údolí i město Jáchymov, které vešlo do dějin svým Smolincem, ze kterého slavná Marie Curie Sklodowská objevila první radioaktivní prvek - Radium.

Ale zdejší hory toho ochraňovaly mnohem více, třeba v 16. století zde vládla „stříbrná horečka,“ možná také proto se zde razily od roku 1517 jáchymovské groše.

V době „stříbrné horečky“ – tedy v 16. století – měl Jáchymov neuvěřitelných 18 000 obyvatel, a byl druhým největším sídlem v Čechách. Jenomže příroda se nedala – obětovala část svých stříbrných žil, a zbytek ukryla hluboko, kam člověk již nedosáhl – a tak obyvatel ubývalo.

 V roce 1613 měl Jáchymov dokonce „jen“ 529 stálých občanů. Dnes  platí Jáchymov za světově uznávané lázně. Kousek od nich najdete temný kopec, na kterém téměř pořád fouká vítr - Klínovec

Onen Klínovec dostal úředně své jméno až v roce 1920. Dříve mu lidé říkali všelijak, například: Klímová hora nebo Kelní vrch.

Klínovec také velmi dlouho nebyl považován za nejvyšší vrchol Krušných hor, lidé se domnívali, že nejvyšší horou je Špičák (115 m.n.m.) a nebo později Sonnewirbel (1197 m.n.m.), jenomže technika oříšek rozlouskla – zjistila, že je vrchol Klínovce 1244 metrů nad mořskou hladinou.

Věčná touha lidí – být nejvýše a připadat si jako král umožnila vznik první rozhledně (ve tvaru jakési pyramidy) v roce 1824, nebyla to sice rozhledna v pravém slova smyslu, ale vyhlídkové místo z navršeného kamení. Ale už v roce 1840 hromádku kamínků nahradil gloriet, tedy jakási otevřená zahradní stavba o jedné místnosti. Návštěvnost nebyla valná – vstup činil 10 krejcarů, navíc tehdy si na Klínovec troufl přes nebezpečný temný les jen málokdo! Postupem času se postavila opravdová rozhledna, kterou můžeme (sice jen zvenčí) obdivovat dodnes – byla otevřena 3. srpna 1884. V roce 1893 k ní přirost i hostinec rozšířený o sedm let později přístavbou s pokoji.

Klínovec postupně ožíval, a v roce 1923 zde na severním svahu vyrostl skokanský můstek.

Klínovec se zdál nadšencům zcela ideálním pro vysílač, proto se spojili s národním podnikem TESLA Strašnice, a po dvouletém jednání svoji tužbu Svazarmovci ukojili 14. srpna 1957, kdy zde vztyčily ocelový stožár, u jehož paty bylo zařízení, které ho spojovalo s nedalekou Loučnou, a na jeho vrcholu byly amatérské antény nasměrované mezi Sokolov a Karlovy Vary pro svůj 400 Wattový vysílač, který spustili 21.12. 1957. Zařízení vysílače bylo „ubytováno“ v hotelovém pokoji číslo 104. Podívejme se, co vysílači předcházelo – v září roku 1953 se sešlo v Ostrově nad Ohří několik šílenců, kteří byli vesměs zaměstnáni v uranových dolech, a společně začali zkoušet dálkový příjem našeho prvního televizního vysílače – Petřína, úspěch zaznamenali u Děpoltovic, a to je vzalo natolik, že se ta podezřelá individua se sluchátky a dalšími  přístroji pohybovala často po okolí, což vzbudilo rozruch i u Veřejné bezpečnosti, proto byl založen Okresní radioklub Svazarmu v Ostrově nad Ohří.

Po dlouho očekávaném povolení vstupu na Klínovec se pokusy uskutečnily i zde – na tehdejší podmínky dopadly výborně.

Ocelovou konstrukci našli nadšenci na karlovarském letišti, jenomže byla nízká – 25 metrů, ale projektanti pomohli, takže měl vysílač výšku asi 40 metrů.  Zpočátku byl signál přejímán z Petřína, jenomže v roce 1958 zahájil činnost na stejném kanále vysílač St. Pölten, a tak se objevilo silné rušení.

Proto muselo být vybudováno spojení s radioreléovou stanicí na Loučné. V roce 1964 dostal Petřínský vysílač nové vybavení, a přebývala jedna odložená dvojice vysílačů TO 010/005, které našli své nové působiště 10. července 1965 na Klínovci.  

Vrch se ale zamlouval i Správě radiokomunikací v Praze, a proto zde v roce 1967 vyrostla zcela nová dominanta – železobetonová věž sloužící jako radioreléová stanice a televizní vysílač. Stejný typ věže najdete u nás už jen na jediném místě – nedaleko odsud – na Zelené hoře u Chebu. Oba vysílače byly spolu dosti provázány- nejenže byly dokončeny ve stejném roce (1973), ale byly spuštěny ve stejný den, hodinu a dokonce i minutu!. 

Dnes je zde i rozhlasový vysílač Českého rozhlasu pracující s výkonem 1 kW (103,4 MHz).  Na takový výkon je slyšitelnost pozoruhodná – naladit ho můžete třeba v Rokycanech, Mostě, na hřebenech Šumavy i v samotné Plzni.

(c) Jakub Karásek, Plzeň, leden 2016         jakub.karasek@centrum.sk